MĚSTO.

Juž potápěči žold svůj rozdělili

u mostních světel, jimiž vítr třás,

a kuplíř hrbatý jen čekal vhodnou chvíli,

své doupě otevřít, až bude po „zdrávas“.

Jde po klekání krokem, který straší,

svou postillu číst zvoník stoletý

kol vlídných oken, v kterých lampu sháší

stín romaneskně svadlé brunety.

A monotónní, šíroširá řeka

zobrazí měsíc, jdoucí nebesy

za zpěvu opilce, jenž paroduje, heká:

„Má milá v modré dáli za lesy...“