Městu

Melancholické město mého mládí,

zdaž jsi to ty? Což nepoznávám tě,

červená kathedrálo,

prachem hrdinovým navždy posvěcená

svobodnému rodu?

K Orlickým horám divoký vlak pádí,

Orlici – řeku míjí... Rozlet orlí,

rozvážnou moudrost Labe čerpáš, město,

z té dvojí jaré vody?

Kde jste, kasematy, hradby, vojáčku na vartě,

přísně stojící u pana generála,

hry dětské v šancích, kde jste uličnictví,

klukoviny po lučinách nesmrtelné?

Kozinko, Fortno – pamatujete se?

Starý Valášku, policajte přísný...

špatný běžče marathonský?

Letmo vidím tě za slunce západu,

staré, věrné město!

Neomýlíš mne, že kolikráte

jen hrst perných trnek nabídlo’s mi

jako příkrm k míse osudu!

Dík i za to. Samo žilo’s trpce

zakováno v černožlutých hradbách

nekonečné století.

Ale s prachem tvým jsem vdechl také tebe:

po svobodě žízeň, touhu rozletu,

ducha nového a výbojného,

tebe, město tvořivého žáru,

tebe, město, lačné vítězství!

Letmo vidím tě za slunce západu!

Sbohem buď, melancholické město,

nenavrať se nikdy již!

Zdrávo buď, vítězné nové město,

zdráv buď rozmach tvůj a plodná síla,

zdráv buď podnikavý, chytrý, čilý,

veselý tvůj lid!

Nevyhasni jeho vtip a nevyhasni věky

orlí rozlet tvůj!

Město mého mládí, sbohem buď!

Vítej, město mužných tvůrčích let!

Vítejte mi, nové čtvrti, domy odvážné,

vítej, duchu moderní a průbojný,

jenž kol sídla bratří Orebských

stavíš domov přepevný a silný

svobodnému lidu!

Zdráva budiž, požehnaná ruko

obratného lodivoda tvého,

velikého starosty!

Panuj kraji žírnému, jenž zkvétá

pod stráží tvých věží,

panuj horám, lučinám a lesům,

synům předkův odbojných a dětem

nové svobody!

Pro vždy nezrušitelné pak znamení

městu svému vtisk’ jsi, prachu hrdinův!

Staré, silné město Sirotčí,

neopouštěj odvážného praporce

otce svého!

l dnes s hrdou silou odvahy

nové, rozvíjející se, kvetoucí –

v tomto nepřemožitelném znamení

zvítězíš!