Měsýc.

Vizte, jak tam

Měsýc s celou jasností

Přátelsky nás vítá!

V stříbrném jeho blesku

Topol, jedle s radostí

Větvičkami svými smítá.

Jaký pohled!

Světílečko tichounké,

Často sem tě vídal,

Často sem tě vídal,

Vždy jsy krásné, milounké,

Jak sem tě prv shlídal.

Kdo tě učil

Odměřenou cestou jít?

Neznáhlíš se nikdý,

Neupozdíš nikdý,

Musýli to vždy tak být,

Zdaž pak nepobloudíš kdy?

Tebe jistě

Moudrá bytnost provázý,

Plná upřímnosti,

Přátelsky těm svítit dá,

Z jichž ust díka pocházý,

Y těm plným nevděčnosti.

A hle předce

Lidé, jenžto spatřují,

Jak jsy dobrotivý,

Srdce závistí a záštím

Při tvém světle naplňují

Lstiví, pomsty žádostiví.

Ale já chcy

Tebe následovati,

Prospěšným, jak tys být,

Nenávidícých mne

Láskou zahanbovati,

Vždy jim budu dobře činit.

Ty to spatříš

Z nebeské své výsosti,

Světlo milé v nocy,

S radostí to spatříš,

Schválíš velkost milosti

Tvorce svého, jeho mocy.