Metempsychosa.

Ó chtěl bych v duše jiném tvaru

cikadou na haluzi sedět,

a zpívat, zpívat v plném žáru –

však hlavní: Chtěl bych o tom vědět!

A orlem chtěl bych k slunci lítnout

a v jeho zlaté světlo hledět,

cíp clony taje v zobák chytnout,

vše proniknout – však o tom vědět!

Nést v kapce úkoj žíznivému,

na dívčích ňadrech růží sedět

a kamenem být chodci mdlému,

kde spočine – však o tom vědět!

Když mudrc pravdě ve tvář hledne,

naň v slově pergamenu hledět,

když matka z děcka závoj zvedne,

být její prs – však o tom vědět!

O nepřehledné moře zjevů,

jak pavouk v síti musím sedět,

jen tušit v snaze, v lásce, zpěvu;

tak mnoho chtít a málo vědět!

A smrt až zamkne moje oči,

jen tmám a tmám a tmám v zrak hledět,

jak blabuň v tůň když nazpět skočí,

a nevědět, zda budu vědět!