Metlička a dítě.

Co pak s tebou počít si, metlo, mám?

Ach jak umíš boleti, dobře znám.

Jen tak se nehněvala na mne dnes,

Že k tvému to lepšímu, dítko, věz.

Vím, než bolí to, i kdy to neškodí,

Jdi mi, metličko škaredá, k šípku jdi!

Na metlu dítko mrzutě hledělo,

„Kterak jí přec asi pozbudu?“ myslelo.

I dalo na slovo maminky rozmilé,

A vždycky bývalo laskavé, zdvořilé:

Metla za obrazem brzo se ztratila,

Myslím, že maminka sama ji spálila.