METTERNICH

Je pokoj po Evropě, ale klidu

tu člověk nemá. Ve dne v noci hlídá

bezpečnost států, podaného lidu,

neb korunám on za vše odpovídá.

To ono neschvaluje ve Francii,

i v Německu jsou prostořeká pera

a šprýmy obrázkové. Policii

je nutno honit z rána do večera.

Je dlužno pozor dávat na zednáře,

na noviny a verše všelijaké,

a v Italii honit karbonáře

a kluky, jak ten Mazzini je, také –

nu, aspoň v Rakousku vše v pořádku je –

buď bohu chvála. Dobré národnosti,

a nejvyší pán stále parýruje

a pěkné ženy máme v společnosti.

On parýruje, pravda. Člověk dělá,

co on si přeje, on pak to si přeje,

o čem já vím, že bude mu to zcela

i prospěšno i zdrávo. Tak se děje.

A při tom člověk není zpátečníkem,

ne, mohu vyznat hrdě, bez okolků;

plán mnohý svědkem, jenž byl přijat s díkem

a zavřen nejvyším mým pánem v stolku.

Což konečně mi jedno. Člověk musí

svědomí svému sousto hodit časem –

pak lehčej jaksi chvilku šťastnou zkusí

ulovit pod zářících očí jasem.

Jen sluch by člověku měl lépe sloužit,

je hloupě nepříjemno nedoslýchat –

to dámám vadí, těžko jim pak toužit

a před nahluchlým marno také vzdychat.