Mez pravdy překroč směle hyperbola...

Mez pravdy překroč směle hyperbola

i obraz, míň co odvahy se ptej,

zkad nadání víc vloženého zpola,

puk téhož v květ se spěchem rozvij v rej.

Chant o přírodě, pieta její holá

sbled’ sotva, srdce dojem, cit v tón vlej

chvění a vření, vážnost pokus zdolá

juž v Heläenis, v mistrovství epopej.

To Psyché a genia rozžehnutí,

hádanka chará, v ráz vzplají a pstrý

se genre zrodí z popěvku, gnom hry,

metop a faiblů v kruh a návrat data,

k idólu přes mety, uzly v cíl chvátá

duch a vznět výkonnosti v svatém vzdmutí.

Chvíš odvážným se být v bázni, v hlod svítí

v zor, příklad plných duchů poetika

furiösní, sluch, srdce ať jí zvyká.

V žas pečeť zralosti jest rhetorika.