Mezi komentováním Pariniho.

Tak žilo se. Oč dnes žijeme lépe?

Jen formy změněny – týž člověk v nich

dál vleče nudu života i hřích,

na fortnu Budoucnosti darmo tepe.

Sny básníkův jsou stejně velkolepé

a činy malé rostou k žatvě z lich,

pláč stejně z chat zní a z paláců smích,

jeť oko Spravedlnosti stejně slepé.

Za fráze mythu přišly módní fráze,

však slupky rovněž zchátralého jádra,

jeť život kejklíře pouť po provaze.

Zas dobrým úzko – břichomluvcům blaze,

jen stejně svůdné žen jsou bok i ňadra –

Klíč k úspěchu? – Jak tenkrát: v rovnováze.