Mezi lesy.

Silnice dlouhá jak had v lesů moři

se ztrácí lehce v modru daleka,

kruh slunce nad ní žhavým zlatem hoří,

vsi neuzříš, ni chodce člověka.

Dvakráte za den poštu zrak tvůj shlédne,

tu archu se starými hnědáky;

vůz v barev nátěru již valně bledne,

prach za ním krouží se jak oblaky.

A stařec vozka v dětském rozhovoru

je se svým oblíbeným hnědákem...

Hle! Dým se vznáší v hloubi tmavých borů:

snad cikáni dnes zabloudili sem...

Bělásek letí vzduchem plným ticha,

les dumá, šeptá cosi v modlení,

chlad vane, pryskyřice voní, dýchá. – –

Poštovská píseň v dáli teskně zní.