Mezi plavbou. (I.)

Zda tak, či jinak... Komu je to milé,

já neptám se a sleduji svou loď,

zrak upřen na kormidlo každé chvíle,

sta siren láká z břehů: Pojď, Ó pojď!

Jak Odyssev sluch druhům zacpal voskem,

já neslyším a jedu klidně dál,

kolébán v klidu utěšení božském,

jen ptám, zdali blíž můj ideal?

Zda tak, či jinak... Mně to právě hoví,

a věřte, nedá se to říci slovy.