Mezi plavbou. (II.)

Vím, odkud přicházím, a vím, kam pluji.

Nuž, plavče, každou přítěž v hloubi hoď

a vichrů nedbej, které vstříc ti dují,

věř, obrněna, pevná je tvá loď.

A co kdy šlehlo jak blesk tvojím mozkem,

to fosforovat mhou ti bude dál,

i v žití všedním, bezbarvém a ploském,

svět zvi to modla nebo ideal.

Zda tak, či jinak... vždy vznět, pocit nový,

a věřte, nedá se to říci slovy.