Mezi stěžni.

Do lesa stěžňů vysokých

jsem zbloudila,

a jediná jen hvězda z nich

mi svítila.

Ruch na lodích již utišen

byl v podvečer,

zněl moře zpěv a šum a sten

jak z jiných sfér.

Byl červánek jak růží vděk

sem vsypaný,

a lodi jako vlaštovek

dav spoutaný.

Jen rozletět se, rozletět,

ach, Bůh ví kam,

ač letěly by v širý svět,

já domů k nám!

Vysokých stěžňů tichý les

mne vábíval,

já hleděla jsem do nebes

a v dál a v dál.

Tak hluboce jsem myslila

a beze slov

na hvězdu, jež mi svítila,

a na domov.