MEZI VÝCHOD A ZÁPAD.

Mezi východ a západ, sever a jih,

v cestu dějinnou rasám a národům všem,

jak několik sporných, sousedských lích

prostřels, Pane, mou drahou, zmučenou zem.

Hordy z daleka v divě krvavých hrách

jako divoká stáda po ní se honily

nářek šíříce, hrůzu, šílený strach.

Koní podkovy po jejích lánech zvonily,

na mlat zdupaly, hustý víříce prach.

Vísky, bohatá města s hrůzou se halila

v dýmy dusivé, v jasných plamenů nach.

Slzy matek a bab mých po celý věk,

krev mých dědů a otců proudem se valila

po ní do bystrých, bíle stříbrných řek.

Mezi východ a západ, sever a jih,

jak královské dítě do rukou vzbouřenců zlých,

vydals, Pane, mou drahou, zmučenou zem.

Králi násilní, kněží po dvorech svých

hustým blátem a kalem ji pyšně smýkali,

jako zrousaných rouch svých špinavý lem.

Milci vladařům o ni s úsměvem říkali,

jako o krásnou, zajatou tanečnici.

Bídní tuláci světem drze jí tykali,

jak zestárlé nevěstce na ulici.

Mezi východ a západ, sever a jih,

v tuto ubohou, krví zalitou zem

stavěls, Pane, můj čilý, nestálý lid,

věčně opilý velkým o slávě snem.

Ale nedals mu silně, radostně žít...