Mezi zn. 106. a 107. Letní čas byl, větřík vůně dýchal,

Letní čas byl, větřík vůně dýchal,

Rozkošný den nade výřečnost,

Každý do zahrady v společnost

Od starého Knebla zvaný spíchal;

l já hry se hráti neostýchal,

Kde všech stavů krásná zmatečnost,

Ano v našeho se serdečnost

Kruhu, sám ten „Velký pohan“ míchal:

Po svačině volné byly sledy,

A když pozlatily červánky

Večer, my sme vešli do besedy;

Tu já říkal, Ona po mně psala,

Götheho pak Musa Zpěvánky

Do němčiny naše překládala.