Mezi zn. 113. a 114. Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko,

Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko,

Od ljutosti zvána Lutora,

Dřív než rozloučí nás prostora

Krutá, tvé se skryji ve krovíčko;

A když přijde umývati líčko

Vtělená ta v kráse pokora,

Nech ji Rusalek tvých obora

Obklíčí a mně dá znameníčko;

Uneseme preč ji v okamžitku,

Římané jak někdy Sabinky,

Aneb český Břetislav svou Jitku;

Odtudto bych k Sále, k Labi, k Baltu,

Mořem k Dunaji, kde Serbinky,

K Váhu, navzdor komus, dcerku vzal tu.