[Mezi zn. 404. a 405.] Hřebtem k tomu zboru obrácený

Hřebtem k tomu zboru obrácený

Byl muž pohádkový na straně,

A ač lesk se svítil od zbraně,

Předce tmou a mhlou byl ochmuřený;

Pohled měl tak do hvězd zahloubený,

Že stál ani nám se neklaně,

Jakby o celého podmaně

Světa v mysli plán kul rozšířený:

Velectěná matko! starožitnost,

Jména, čin znám jiných reků všech,

Ale kdo jest tato tajná bytost?

„Waldstein jménem německým on sluje,

Velký voják ale malý Čech,

Proto i zde jenom cizincuje.“