Mezi zn. 424. a 425. Nevím, co tvé serdce na to poví,

Nevím, co tvé serdce na to poví,

Že jsem kostel ten i maličkou

Ozdobiti dala kapličkou,

Svěřivši ji snažně dozorcovi;

V ní se Skřítkům mladosti tvé hoví,

V ní jsou naše barvy s truhličkou,

Malby, zvláště Vděčnost s Písničkou:

Hanusovi to a Vieriovi!

Těmto nikdy nezapomenutým

Učitelům tvojim v malířství

I já úctu vzdávám citem hnutým;

Oni tiché krasoumy vplyvem

Okrášlili lásku, básnířství,

Celý život nám, co božským divem.