Mezi zn. 464. a 465. Neučená já když tam se vedru,

Neučená já když tam se vedru,

Zřím tu z Paříže též Cousina,

I řku, ač mi kulhá frančina:

Krásno, býti, zvláště k vědám, štědru!

Chystán právě jeho pro kathedru

Slavskou byl list, místo, jistina,

Anoberž i pyšná stavina

Z dříví palmy voňavé a cedru;

A když, aby olivový kladla

Věnec, ruka má se povystře

K čelu, tato slova z ust mi padla:

Přijmi vděčnost tuto ministře!

Slavjan, chceli řeč a národ znáti,

Musí z vlasti v cizinu se bráti.