Mezi zn. 593. a 594. Vzhůru na chlum toho vysokého

Vzhůru na chlum toho vysokého

Verchu, stezkou kyprou, vinutou,

Opět Vídenčana s pokutou

Německou jít vidno trestaného;

Nese totiž psa on prašivého

Na svém hřbetě hlavou nahnutou,

Pode houžvou k herdlu připnutou

Skerze Jira, kata Táborského:

Dryáčník ten v Cestopisu smilnost

Mladých Rakušanů mravností

Zval a slavský stud mu sluje vilnost;

Jméno Schultes zní tím za doktorem,

Z Vídně vyobcován v tichosti,

V Landshutě byl léků professorem.