Mha se sluncem se dala v tuhé spory,

Mha se sluncem se dala v tuhé spory,

až posléz přece do vlhkého roje

pad’ první paprsek slabý a chorý

a plný neklidu a nepokoje.

Tak padá na severu v temné bory

a matně kmitá šerým houštím chvoje

ven k jezerům, jež pokryla se vzdory

a pohřížila v chladné krásy svoje.

Až k srdci stoupá chlad a divná tíseň

jak tehdáž, v zimavém když ranním šeru

jsem zamyšlen se plavil na Wetteru,

a slyším stále zádumčivou píseň,

již pěla na palubě stará žena

v šat rozedraný těsně zahalená.