MI-CARÊME.

V shluk mirlitonů, rolniček a zpěvu,

v smích pierrotů, v jásot debardeurů,

v křik šašků, kolombin, proč bez úsměvu

tvůj obličej se ke mně chýlí v šeru?

Kol vřava bezuzdná, zvuk prasklých číší,

kouř, zápach absinthu a punše, vína,

leč ty – zdaž sluch tvůj hlahol onen slyší?

co šeptá bledý ret, co dí tvář siná?

Jdi – tanči, pěj! Pij také rozkoš do dna!

Dnes kypí, vře a valí se a hýká!

Vše utone v ní, žal i lítost hlodná,

stesk prchá v ní a upomínka zniká.

A ty – tak mrazně patříš, z nevesela...

Hle, víří kankán, větrem letí šaty,

vše jeden ples a rej! Pryč vrásky s čela –

pryč ode rtů ten malý křížek zlatý!

Ah – v oku slza perlí se ti, padá...

Již odpusť, slovo mé ať neraní tě –

leč co ti dnes? Dřív jásalas tak ráda –!

– „Dnes týden – pochovali moje dítě.“