Michanice.

Jeruzalem velké město,

Loučná Hora malá ves.

Láska, rozmilá nevěsto!

Kouše někdy hůř než pes!

Dobré pívo dobře teče –

Zymnicy mít, není žert;

Pes za sebou ocas vleče –

Nechceli, kaž dívce čert!

Kozli mají dlouhé fousy,

Delší kmotr Brýdolin;

Kdo chce krájet, nůž ať brousý –

Lži patřejí do novin!

V bažinách sy kuňká žába,

Hájem větrové vějí;

Kam se vrtne stará bába,

Tam diblícy nespějí.

V letě bývá slunce parné –

Stehlík není strakapoun;

„Všecko je na světě marné!“ –

Zpíval moudrý Šalomoun.

Dobré pívečko se pění –

Papír kapsu nedere;

Smrt je darmo, kde nic není,

Ani ona nebere!

Svatba byla, budou křtiny –

O bouřce se blejskává;

Kdo upadne mezy trní,

Ten sy sotva vejskává.

Dobré bydlo nemá ceny –

Pes sám sebe nekouše;

Vdovec, pojav druhé ženy,

Leze z bláta do louže!

V zahradě se včely rojí –

Sedlák není hrabětem;

Koho doktor Purclík hojí,

Ať se žehná se světem.

Engličané nejsou Vlaši –

Hoši slovou čtverácy;

Kdo druhému hřbet vypráší,

Hotovými vyplácý.

Když nechce čekat Baruška,

Musým jí dluh oplacet;

Pětkrát obsazená důška

Dělává šest a dvadcet.

Řezník často nože brousý –

Kolář rozumí vozům;

Do Libáně jdou pro fousy,

Do Kopidlna pro rozum!

Věrná jsem jak holubička –

Říká titěrná Běla;

Bratří! jedna vlaštovička

Ještě léto nedělá!

Dobrý lhář lže jen se práší –

Racy mají klepeta;

Staré bábě hubu zaši,

Ona nosem štěbetá!

Kde je kupec, tam je cenil –

Na věž se jde přes schody;

Nežbych podruhé se ženil,

Raděj skočím do vody!

Voják kráčí hrdě v zbroji –

Světák v hříších se kochá;

Kdo pod pantoflíčkem stojí,

Ten je kmotr punšocha!

V lehké zemi vořou párem –

Na horách mají kozy;

Mnohý stával za kočárem,

Který se teď v něm vozý!

Co se má stát, to se stane –

Podvod panuje všude;

Jeli děvče vyfikané,

Ani čert mu nebude!

Raky lovil, chytil žábu

Učitelův mládenec;

Kdo bere pro měšec bábu,

Má mít vejprask, ne věnec!

Ševcy potřebují šídla –

V radě bývá hádání;

Komu Pánbůh nedal křídla,

Ten ať nechá lítání!

Bětka nerozumí žertu –

Rytíř chodí v brnění;

Bratříčku! čiň dobře čertu,

Peklem se ti odmění.

Žebrák mošnu nepozbude –

V lesých bývá mnoho žluv;

Chcešli dobře vyjít všude –

Mnoho slyš, a málo mluv!

V zymě se kloužem po ledě –

V Hradcy stojí bílá věž;

Mlčíšli, u hráčů sedě,

Tak se při nich napiješ.

Kdo nechybí, trefí na vlas –

Kámen nebývá měkký;

Štěstí lidské trvá na čas,

Poctivost až na věky!

Hruška neponese slívky –

Srdce chřadne lítostí;

Písmo v písku, slovo dívky –

Jsou prý stejné stálosti.

Kdo se půl dne v bahně brodil,

Nesmí s pány stolovat;

Kdo se bez nohou již zrodil,

Tomu nelze tancovat!

Malý zajíc, malá stopa –

Kvítí v suchu usvadne;

Druhému kdo jámu kopá,

Sám v ni často upadne.

Sedláček se bojí drába –

Kachna chodí na vodu;

„Čím dál, tím hůř,“ řekla bába,

Když padala se schodů.

Jalovička nic nedojí –

Ustupujme násyle;

Který muž se ženy bojí,

Ten je zmrzlá košile.

Ráno vstává sedlák z lůže –

Starý pes rád zavrčí;

Rarášek, kam sám nemůže,

Starou bábu nastrčí.

Komu Pánbůh, tomu svatí –

Podvodný je tento svět;

Učenost ni trojník platí,

Mazat musý, kdo chce jet.

Puchne, koho ještěr uštíp’ –

Sukno není mezulán;

„Všude dobře, doma nejlíp,“

Praví kmotr tulipán.

Potok teče, vítr věje –

Štěně se zrodí slepé;

Kdo se naposledy směje,

Ten se směje nejlépe! –