MICI

Co je s vámi? Sám, tak hezkej?

To si teda přisednu.

Dal mi jednu cigaretu.

Pivo? Ne, tak pro jednu

ňákou fajnovou bych byla –

Prachy? A jak zčervenal!

To sem si hned pomyslela,

když mě očima tak žral.

Nevadí. To ví přec: obchod.

To já jen tak ze zvyku.

Deset let sem u řemesla,

nedělám už cavyků.

Deset let sem u řemesla

zatra zatracenýho.

Ale čistá, tvrdá, s hicem,

jenže ne pro každýho.

Dal sem ruku. Semhle. Zmačknul!

Že jo: furt jak panenka.

Hošíčku můj, jehně moje!

Teď sem zase Mařenka.

Zaplať. Deme do pokoje.

Proč se třeseš? Nechci nic,

jenom cigaretu eště

a pak – – – – – – –

A teď pusinku tvou

jako u nás jahody.

Dybys nebyl velkej klacek,

nesla bych tě přes schody...

Teď si tady pěkně sedni.

Chvilku dej mi pokoj s tím.

Zmačkni mě a tiše hačej.

Nebo se ti rozbrečím.