Mickiewicz. (I.)

Duch letí k Vám, jenž dnes na břehu Seiny

slavíte Litvy velikého syna,

jej, jehož jméno v celek jeden spíná

vše slávské světem rozptýlené kmeny.

On v stejné pýše přes vše časů změny

ční v mysli všech a jako křehká třtina

jest malomocná před ním sláva jiná.

Kde zpívá on, mře všecko bez ozvěny.

Nad mramor, nad bronz, jenž mu vztyčit chcete,

on v srdcích trůní, jako kolos bájný

ční v duší obzoru, kam jen se hnete.

Zpěv jeho lotos vděkuplné krásy

a síly, že kdo pochopí ho, tajný

cit blaha v srdci má pro příští časy.