MIKULÁŠI ALEŠOVI

Mně zdálo se, že’s umřel nám

nám bylo cize, hluše,

jakoby českým krajinám

odešla česká duše.

Jakoby Říp a Vltavu

odnesli z české země,

jakoby Praha vymřela

a věže stály němě.

Jak byl by umřel hrdina

a našich srdcí kníže,

jak by se tepna přetrhla,

jenž vnuky k dědům víže.

Hlavičko moudrá, šedivá!

Pravice, dive lidský!

Ty srdce zlaté, předobré –

zůstaň tu s námi vždycky!