MILÁ SEDMI LOUPEŽNÍKŮ

Jsem česká země – vím, co to je!

Má sláva se jednou nebes dotkne.

Kdy dojdu však míru a pokoje?

Až sedmibolestný meč se protkne

mým srdcem? A komu slova díků

vzdám za to, že jsem milovala

(pošetilá já dcerka malá!)

víc celý svět než trnku na Blaníku!

Já, milá tolika loupežníků!

Ach, trnka je trnka – a svět je svět.

A za světem je vesmír – ještě.

Je mléčná dráha – je šípkový květ.

Jsou habešské a jsou české deště.

A hle, ten chudý květ na Blaníku

rozkvétá právě – a skřivan zpívá

života píseň – a naschvál zpívá!

protože nad horami všemi,

nad celou vroucí českou zemí

slunce zpívá.. A země božích bojovníků

že by se dala loupežníku?