MILADA F.

Etheru zjev (a bouří krev),

kněžnou se nese na prvním plese

Milada F.

Kolem ní jepice, galánci z ulice:

pardal, tři tygři, jeden lev;

co růže tváře, co slunce záře,

očima blýská (klarinet výská)

Milada F.

Z náručí do náručí.

Tolika těl oheň, smyslný zpěv.

Tam v koutě sálu medvěd si bručí:

Ach! Ach! mám z tebe strach,

ach jak tě miluji, Milado F.

Je všední konec té baladě:

K ránu již s druhy u vítězné náladě

v pokoutní kavárnu zapadl lev,

medvěd se městem toulal nadšený trochu,

s líbezným úsměvem o synthesi všech hochů

snila Milada F.