MILÁNSKÝ SONET

Ženy kypré, tmavovlasé,

graciésní kokety,

samé drobné zálety,

rytmus v kroku, témbr v hlase.

Veledóm jak ve souhlase,

ozdůbkami posetý,

na krajky a korsety

protektorsky usmívá se.

V parnu je v něm šero mírné,

přítulné a měkké stíny,

vědoucí Bůh těchto míst.

Oltáře zrak nedozírne,

ale: „Odpusť naše viny“,

umí v očích potmě číst.