MILANU ROSTISLAVU ŠTEFÁNIKOVI

Hrdino vznešený, ty okřídlený,

jenž s hvězdami jsi bydlil nad světem

a k zemi, vlasti své jsi zanícený

zrak upřel, srdce rozplamenil snem,

ty všudypřítomný pro naši spásu,

proroku, vůdče, ozvěno všech hlasů,

všech srdcí srdce, lásky genie,

my čekali, jak zář tvá rozlije

své kouzlo tajemné, až přijdeš k nám,

hrdino z říše hvězd, ty hvězda sám!

Ó hrůza, hvězda sřítila se s výše

v osudnou hodinu, my v hoři jdem’

tvou drahou zemí mateřskou, a tiše

kult divu pro nás vzniká v jménu tvém,

jež zlať se věčně na obloze naší,

nechť nesmrtelnou ochranou se vznáší

nad naší vlastí nesmírný tvůj duch,

buď s námi navždy vnukáním svých tuch,

své síly perutné a světla tmám,

hrdino z říše hvězd, ty hvězda sám!