Milé stromy, musím jíti!“

Milé stromy, musím jíti!“

„„Na dlouho snad as?““

„Brzy přijdu zas,

netřeba se smutkem krýti!“

Nepokojni, ve všem hbiti

jsme jak prudký kvas,

ze zrna hned klas,

byť i hluchý, chceme míti.

Spěch a kvap – dva ptáci tažní,

životem je nelze zváti –

píď svou proletí,

budou se nám jistě smáti

Argonauti klidní, vážní

příštích století!