Mílek v skřipci.

Kdys Mílek, chtěje ostrý šíp

svůj na lučiště klásti,

si prstík při tom pouskříp'

a octnul se tak v pasti.

Mne o pomoc pak žebronil,

já čul však, kam to čelí,

že, kdy bych prst mu uvolnil,

hned první po mně střelí.

A proto dím mu: „Trest si měj!

jeť plna tvoje míra!

Podruhé prst svůj nestrkej,

darebo, kde se svírá.“