Milence.

Ty’s přišla jako idol snu,

za jehož zjevení jsem marně dosud Boha prosil,

ty’s přišla... já se bál, abych se neprobudil,

však já se probudil, a ty jsi zůstala...

A ty jsi zůstala a na věky chceš zůstat,

milenko má, já nevím, co mám říci:

však miluješ-li mne, jak sama jsi mi děla,

nuž, pojď a pokleknem a budeme se modlit!

Modlit se budeme, jak andělé se modlí,

ret na rtu zaplane, srdce bít budou v rythmu,

a věř, že vyslyší nás Otec Všemohoucí

a našim nadějím dá uzrát v pravou chvíli...