MILENCI.

Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,

odkud se popluje dál,

až bude více síly,

má milá, můj milý.

Pokaždé, když naše sklenice o sebe udeřily,

jako by lodní zvon zavolal.

Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,

odkud se popluje dál

za velkou změnou.

Pokaždé, když naše myšlénky v letu se políbily,

má milá, můj milý,

bylo to na rozloučenou.

Ještě se růže rdí a voní,

ještě jsou polibky pro něho, pro ni,

ještě s kytice na jejich stole

poslední květu list neopadal.

Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,

odkud se popluje dál.

Ale tam dole na pobřeží

vrak vedle vraku v písku leží,

a písek, jak vlna za vlnou běží,

jako by hodiny přesýpal,

má milá, můj milý.

Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,

odkud se popluje dál.

A krůček je k cíli,

má milá, můj milý.