Milina.

Letěla do pole,

Letěla do lesa

Holubice:

Ničeho na poli,

Ničeho po lese

Nezobala.

Holuba volala,

A ho neviděci

Žalovala,

A lidi vinila,

Že ho poranili

A zabili.

I děva Milina

Utěchy neměla

Doma sama.

Po poli běhala,

Po lese těkala

Semo tamo.

Nedochodila si

Pokoje na poli

Ni po lese:

U sadu, u chyše

Nyje, hořekuje

A běduje.

„Co je ti Milino,

Že tobě s oka se

Rosa lije?

Co tě zabolelo,

A co zakalilo

Tobě duši?“

„„Vy-li neviděli

Do pole Kochana

Reka jeti?

Sasi ho ve boji

Zuřivě ranili

A zabili.

Po choti Kochanu

Duše moje tady

Hořekuje;

Po reku Kochanu

Tato mi s oka se

Rosa lije.““ –