Milínův Háj.

Hájek Milínův jest na rovině krásné,

Rukou přirození mistrně postavený,

Lidem na odivu krásou ozdobený,

Každého jej jítra zlátí slunce jasné,

Rozmanité kvítky vůni vydávají,

Nad Ambrozyi v něm mnohem líbeznější,

Míle posyta jest majoránem země,

Na věky zde kvetou růže nejkrásnější,

S jejichž mladým lístím míle pohrávají

Libí větříčkové. Zpívajícý plémě

Ptačat tu se mešká přes celý rok vděčně,

Tichý slavíček vněm libě tluče věčně,

Černý drozd a pinka přemilostně pějí,

Nevinnoučkou radost v srdce lidské lejí,

Čistí, jako zlato, pramenové tekou,

V přelíbezném hřmotě zemi svlažujícý.

Okrášlen jest háj y roztomilou řekou,

Prostředkem jenž jeho přemile se točí,

Dalekoť ji vidět téct – pak hyne s očí.

Tu se s pěknou Bělkou Vilím procházývá,

V tichém houští sedě božskou rozkoš mívá,

Sem y přátelé Muz rádi přicházejí,

Unavenou mysl míle vyrážejí,

Nebeským ji ohněm k básněm podpalují,

K hrání na cytaře sebe probuzují,

Ke cti Apollovy tu já prozpěvoval,

Od prácy když sem sy mysl vyjasňoval.