„Milom sinu“

Jenom ta dvě prostá slova

zůstala mně ze hřbitova,

v kámen pracně vytesána

hřměla za mnou jako hrana,

jako výkřik: Milom sinu,

milom sinu, nežli zhynu!

Jistě že to matka psala

nad hrobem si zoufající,

v ta dvě slova duši dala,

jinak nemohla to říci.

V těch dvou slovech beze jména

byla bytost očištěná.

A ten drsný kámen bílý,

když ho ruce pohladily,

jak by oči dostal živé...

Nezřel jsem vás, matky, dříve:

kolem trůnu Páně stály,

s pláčem za vše děkovaly.