MILOSRDENSTVÍ.

Dým po nich zbyl a puch nasládlé krve,

má rána hluboká a palčivá...

Dřív, nežli odešli, mne potupili prve,

pak vzali štíty své a kyje, kladiva

a do hor zašli, ohně udupali,

na pláště zbrocené se kladli po stráni...

Však dobroditel neznámý kdes vyvolával z dáli:

Hahó! Kdo může, ať se zachrání!!

Pak bílé mrákoty mou pamět obstoupily.

Všem zvědům plíživým mé stony zatajoval

hrčením stálým chladný potok čilý

a ránu moji palčivou ve vůni trávník choval...