MILOST PŘED SMRTÍ

Jak dýší květy bílé

před zánikem svou vůní mdlou,

v poslední chvíle

než dodýchají, zahynou.

Já vím, v zmučeném člověku

proč ze dna zmatků roste klid,

kdy divých smrští ve vzteku

již času ani nemají

se ruce sepnout a se pomodlit.