Milost.

Mnímli na ten čas, an jí nesměle jsem

Tiskl ručku milou, a též ona mně

Slabě tiskla mou – přeblahotnou cítím

Rozkoš Olympu!

Kytka bělých ve ňadrech jí se třásla,

Líce zápalu se rděly v posvátném

Vesty, vůkol osvěcujíce kvítí

Jasněji leskem.

Ptáci kolem umlkli, jen zpěvem svým

Chvíli tu slavila v trůnečku jívy:

(Pod které já s ní) Filoméla v stejném

Soucitu se mnou.

V ňadra hlavu sklonivši má milosti

Výjevy slyšela svatě, a anjel

Náš svazek věrný vida, jej požehnal

A sliby přijmul

Čistě plynoucí z mých a mé děvenky

Rtú, které klamu neznajíce, v jedno

Se spojíce, se z nenadání sladce

K sobě přitiskly.