Milost.

O růžová mladosti,

Nech lásky klamlivé!

Co jest blahost milosti,

Než růžové mladosti

Oheň pošlý z jarosti,

A čáry mámivé?

O růžová mladosti,

Nech lásky klamlivé!

Ta slast, jenž prsa ouží,

Peřesté roucho má;

Ta nesladí, ta souží,

A darmo prsa ouží,

Potajmo jen vždy touží,

Potajmo bolně lká.

Ta slast, co prsa ouží,

Peřesté roucho má.

Kdož by chtěl věčně nýti

A slasti odvykat? –

Milost? ta káže mříti,

Při luně teskně nýti,

Blahým se vezdy mníti,

A věčně povzdychat. –

Kdož by chtěl věčně nýti

A slasti odvykat?