Milostná odeletta.

Tvůj obličej,

zkad září něha snivá,

světlušek rej

kam zlatou prškou splývá,

jak noc je s vlasů schvívá,

mi praví: Čas tu, by se rozletěly

tvé polibky, ty plaché, zlaté včely,

ne kam by směly jen, leč také kam by chtěly!

A blíž a blíž

jde noc ve hávu stínů,

dej níž a níž,

ať, hlavu na tvém klínu,

tvé tělo k sobě vinu,

jež praví: Čas tu, by se rozletěly

tvé polibky, ty plaché, zlaté včely,

ne kam by rety tvé, leč kam by moje chtěly!