Milostná píseň Krále Václava prvního.

Z velikých dobrodružství

milost mi vyievi

sladikú dóstoinost.

Jáz steniu syrdečenstviém,

kehdy pomniu na to,

o kaké laskavosti

želeie mysl moie;

iež tako lepú dievú

chlubiti sie mohu.

Obako bez úhony

své lásky, da žel krut,

ieiž vesdie nositi dyrbiu,

neproše koho rve.

Pudí mie mysl lubiti, –

o blaze, blaze mi! –

nayvyššié žádost moie

spasenié očima,

wše-že blaženstvié moie

přiide očima

w laskavé syrdce moie.

Rostiéše milost viéce,

w iasnieišiém učastenství,

syrdce mysl-že iéi otdach.

Onatie prúd wšech slastí

početié-že veselé,

moie radost, mói žel!

Jak róže z pupy idúcié

po rose sladce žže;

celovach medná usta,

o blaze, blaze mi!

to mysliú newymyslí!

spasen přiézniú tvú.

Žel lásku zapudi,

žel tieši, láska túži.

Milost mie bude viniti;

viniti mie nemóže,

že obiech ieié stvúcié,

ladné, sladké, luzné,

roztomilé cieličko,

a wše woliú cudnú.

Nebo gdyž syrdce moie

zaiela ta die(va)......