Milostná píseň pod Vyšehradem.

Ha ty náše slunce,

Vyšehrade twrd!

Ty smiele i hrdie

na přiékře stojiéš,

na přiékře stojieši

wšem cuzim postrach.

Pod tobú řeka

bystra valié sie,

valié sie řeka

Whltava iara.

Po kraju řeky

Whltavy čisty,

stoié siéla chwrastia

pochládeček mil:

Tu slaviéček malý

veselo pieie,

pieie i mutno,

iako srdéčko

(radost i mutný)

žel ieho čuie.

Kéž iáz ism slaviéček

w zeleném luze;

ručebych tamo lecial,

kdie drahá chodié

večerem pozdno.

Když wše milost budié,

wšeliký živok

velím snabzienstviém

ieie želie – – (žel čuie).

Jáz nebožčiék tužiu

po tobie Iiepá,

pomilui chu(da)!