Milostpaní.

Není mlada ani sličná juž,

a přec má tak milé chování,

že se s úctou každý kmet i muž

bez výminky před ním uklání.

Jaro žití dávno za sebou –

svěžestí se stále přece skvěje,

s každým sdílí dobrou duši svou,

s dětmi hrá, a mladým srdcím přeje...

Na rtu jejím úsměv sídlí jen,

v šedém zraku samá upřímnost,

salon její všem je otevřen,

stejně vítán každý je v něm host!

Ctitelkou je uměn všech i krás,

nadšení si zachovala z mládí

i svůj cit – – ó, kdož ji znají z nás,

všichni, všichni musí ji mít rádi!