MILUJ!

Na polštář vonný skloň jen hlavu svoji,

mám zcela blízko hlavu svou,

hle, jak Tvé bílé tílko ve závoji

prosvítá barvou růžovou.

Tvá bílá ňadra sladce oddychují

a duše naše v dálkách sní,

na mořích koráby kde černé plují

a vlajky mají smuteční.

Ó miluj, přijde noc, jež nezná rána,

ke rtům jen vzhůru vína číš,

jen líbej žhavě, duše milovaná,

až víc mne k žití nevzbudíš.