MILUJI PŘÍLIŠ.

Miluji příliš tuto planetu a všechno, co na ní pučí a roste, kvete a zraje,

jak syn svou starou matku, šediny její, třesoucí ruce, vyhaslé oko, hřející hlas,

jak stěhovaví ptáci milují potoky, křoviny a hnízda rodného kraje,

jak vášnivý milenec krví svou miluje milenky ústa a oči a vlas.

Mluvila ke mně matka země svými prameny a vodami,

mluvila suggescí vánků a šepotem stromů a květů a trav,

mluvila ke mně svými pahorky a skalami a prorvami,

mým prvým krokům v životě nesmělým mluvila slova na pozdrav.

Mládí mi střehnula žárlivým okem a cesty mi vystlala paprsky světla,

nádherou jara, bohatstvím léta, melancholií podzimu a bělostí zimy zkrášlila délku mých dnů,

slzy a úsměvy s pláčem a s jásáním v jediný duhový věnec mi spletla,

noci mé zaklela do zámku horkých a nepřemožitelných snů.

Do žil mi touhu žíravou a neukojitelnou vlila

po prudkých polibcích, bouřlivých objetích a měkkých náručích žen,

dala mi chutnat rozkoš života a rozkoš horečného díla,

a bolest dala mi, jíž očištěn jsem, uzdraven a oblažen.

Miluji příliš tuto planetu a všechno, co na ní pučí a roste, kvete a zraje,

jak syn svou starou matku, šediny její, třesoucí ruce, vyhaslé oko, hřející hlas,

jak stěhovaví ptáci milují potoky, křoviny a hnízda rodného kraje,

jak vášnivý milenec krví svou miluje milenky ústa a oči a vlas.