MILUJI ŽALY.

Smutno je, smutno

na dně mé duše.

Bezsenné noci, zoufalé dny,

žaly tam leží.

Chtěl jsem vše zničit’ –

vyhladit’, spálit’,

zadupat’ v bahno cynických cest

s tragickým gestem.

Bál jsem se. Život

bez rudých záplav

zdál se mi nocí bezednou být’,

rdousivým tichem.

Miluji žaly,

třebas mne raní,

chci míti stopy – krvavé snad –

v pustině duše.

Stopy, jež vedou

k oase štěstí,

poutníků štvaných malátné stopy,

kteří šli píti.

Vypili pramen. –

Usedli kolem;

všichni s tím tupým pohledem v dálku

prokleli návrat.