Milující dívka.

Chodí děva kolem vody

tiché slzy ronívá

a své líčko uzardělé

ku srdéčku klonívá.

Čí to obraz v srdci nosí?

ani on snad netuší:

smíť jen dívka lásku cítit,

víc však – – se jí nesluší!

Proto líčko k srdci kloní

k obrazu tam šepotá:

„ó jak vroucně miluji Tě

slunce mého života!“

Došeptala, ztichla děva

a naslouchá k srdci zas’,

zdaž podobně: „Miluji Tě!“

u vnitř neodpoví hlas!