MILUJÍCÍ ŽENA (I.)

Že krásná jsem,

bylo by prázdnou větou,

když ty bys neřekl,

že krásná jsem.

Pod zrakem tvým

jsem třešní sterokvětou

líbanou z rána

slunce topasem.

Mám vláhu jitra

pod polibky tvými

a mízou jara

prostoupena jsem,

dnešek i zítřek

dary nebeskými

jsou pro mne,

na něž hledím s úžasem.

Jak deštěm skropena

se cítím svěží,

mé touhy rozpiaty

jsou nad světem

jak hroty vzdorných věží.

Jsem dítětem,

jež v pohádku svou věří,

a kvetu všemi vnad svých poupaty.