Milujícího přání.

Ty, jenž z hlubin srdce svého

Hojnosť kvítí zrozuješ,

Milenci jím vzdálenému

Poselství svá zvěstuješ:

Země, matičko všech tvorů,

Nebes choti spanilá,

Vždy se těším, znamenaje,

Jak se jeví láska tvá!

Kéžby také, drahá máti,

Srdce mého city, sny,

Pučily se, vyrostaly,

V roucho kvítků oděny!

Kdyby vyrostly pak růže,

Jí bych květy věnoval –

Však ty trny, ostré trny?

Ty bych sobě zachoval.